Takže, letošní rok byl asi víc přínosem pro mě než pro Zorku. Asi se toho taky spoustu naučila, ale nejvíc toho naučila ona mě. Naučila mě trpělivosti(teď už si myslím, že můžu říct, že oproti tomu jaká jsem byla, teď jsem opravdu trpělivá... alespoň co se práce s koněm týče..) v mojí trpělivosti mě hodně, ale opravdu hodně procvičil Pedroušek a tímto bych taky chtěla říct, že jsem moc ráda, že můžu pracovat s těma našima dvěma Sosíkama a učit se od dvou naprosto diametrálně rozlišných temperamentů.

Člověk už dostal do vínku nějaký ten základ a je jen na něm, aby s ním něco dělal. A proto bych si ráda stále zdokonalovala nebo vyvracela svoje teze, ráda bych se znovu něco přiučila a hlavně bych ráda, aby mě měl můj kůň rád a aby se mnou rád pracoval

Zori děkuji Ti, snad mě máš ráda aspoň zpolovičky tak jako já Tebe

Zori, jinak bych Ti chtěla říct, co všechno bych ráda, aby nás příští rok potkalo:

Licence western, anglie (aspoń se pokusit)

MČR ve skoku bez otěží(ještě nevím všechny podmínky, ale pokud to vyjde, tak se jedeme aspoň zúčastnit)

Všechny možné CUPy, které budou k dispozici( Malá Bechovská, DušaCUP, KoňaCup)

Kurz přirozené komunikace(uvidíme s kým a kde)

2 Vandry alá babské jízdy z Borčic

Rodinný vandr s bráškou Pedrem

Apassionatta(pokud dopadne ta na Horním Bousově)

Den koní Borčice(pokud dopadne víc okolností dohromady)

No, myslím, že prozatím to stačí, uvidíme o co se nám seznam rozšíří a seškrtá To jen Zori abys věděla, na co všechno se můžeš těšit!!